Osamělí pěšci

Jiří Dědeček

1:HmAť už chci anebo nechci, nC7emám dobrou pF#7ověst ve vsHmi,
ať jsem, kde jsem, každej kouká, mC7aj' mě za divnF#7ýho broukHma,
jGá jim přece ubližovat nF#ebudu,
jGá klopýtám stezkou svýho F#osC7uduF#Hm 
/: [(Ami)]ale dobří lidé těžce snGášej' osamF#ělý pěšcHme, :/
pGomlouvaj' mě dennodHmenně, mimo němF#ý, přirozenHmě.
2:Je tu květen, státní svátky, ale já se držím zpátky,
voknem slyším břesknou trubku, ale já si radši schrupnu,
já jim přece ubližovat nebudu,
v průvodu bych dělal jenom vostudu,
/: ale dobří lidé těžce snášej' osamělý pěšce, :/
všichni hrozí směrem ke mně, bezruký ne, samozřejmě.
3:Když vidím, jak ženou chlápka, kterej na trhu krad' jabka,
davu pod nohy v tu ránu kladu šlupky vod banánů,
já jim přece ubližovat nebudu,
když nechám jít ubohýho pobudu,
/: ale dobří lidé těžce snášej' osamělý pěšce, :/
už se vztekle řítí ke mně, mimo chromý, samozřejmě.
4:Nemusím bejt jasnovidnej, abych znal svůj osud bídnej,
jen co najdou vhodnou šňůru, vytáhnou mě za krk vzhůru,
ačkoliv jim ubližovat nebudu,
jen tou jejich cestou s nima nepudu,
/: ale dobří lidé těžce snášej' osamělý pěšce, :/
s popravou si přijdou na svý, mimo slepý, to je jasný.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:35:20.541+00:00
Výsledky hledání: